Do minižáků roce 1998 chodili dvojčata David a Libor Kovářové.Oba byli rození baviči, dokázali si dělat legraci ze všech, ale i ze sebe!Svým vyprávěním i zpěvem, dovedli strhnout celé družstvo včetně trenérů!Do doby než se jelo na první utkání mimo Bělou, to nikdo z nás nevěděl.
V době tréninků pravidelně ve čtvrtek chodili o něco dříve na akce pionýrské organizace a házenou měli rádi a nevynechali jinak ani jediný trénink!Jeden z bratří však v týdnu scházel, ale na další trénink již přišel.Ihned po jeho příchodu mi jeho bratr přede všemi oznámil:“Natašo Libor už není Libor ale Libuška“!Samozřejmě jsem se hned optala proč bych ho měla pojmenovávat Libuškou a to již všichni s úsměvem vyprávěli o jeho nehodě před minulým tréninkem.Místo aby se pohyboval na hřišti, řádil v prostoru bývalé výsledkové tabule v rohu u kaštanů a truhlárny.V té době již zbývalo z tabule jen torzo a tak při jeho pádu z nejvyššího bodu, zachytil šourkem o vystouplý svár konstrukce a byl z toho výlet do nemocnice.David ihned upřesnil jeho zranění slovy:“Utrhl si kuličky“!To se sice v budoucnosti po jeho bouřlivých stycích s děvčaty nepotvrdilo, ale přezdívka byla přezdívka!
Jméno Libuška zůstalo Liboru Kovářovi na dobu příštích dvou let, co jsem družstvo vedla, aniž se tomu on bránil!