Dalším soupeřem na domácí palubovce byl Sokol Šťáhlavy, který přijel bez svého nejlepšího střelce. Přesto jsme nedokázali toto mužstvo porazit. Začátek zápasu nám tradičně soupeř odskočil na několik branek a přesto, že se kluci snažili, náskok se nesnižoval.Poločas jsme tak prohráli o čtyři branky. Po trenérském uragánu v šatně to vypadalo, že na palubovku přišlo jiné mužstvo. Po několika soupeřových tyčkách jsme dosáhli na vyrovnaný stav a bylo jen dílem okamžiku kdy nalomeného soupeře srazíme do kolen. Bohužel se, ale stal pravý opak. Po několika zbytečných chybách ( alibistických přihrávkách ) nám soupeř opět unikl o několik branek a naše mužstvo už jen v samém závěru upravilo další prohru. Pochvalu si zaslouží snad jen Dominik a mladší dorostenci Michal Sojka a Viktor Vaněk.
Pár lidí mě asi nebude mít rádo, leč neodpustím si poznámku.Je smutné, že se ve starším dorostu nenajde žádná osobnost, která by vyburcovala kluky nejen na hřišti, ale i v šatně.Místo povzbuzení je slyšet jen kritika na druhého. Jsme jeden celek a tak je potřeba,aby si každý nejdříve uvědomil sám sebe.Dohady s trenerem na tréninku a zápasu nic nevyřeší. Nastupujeme do zápasu snad předem smířeni s prohrou. ( slova trenéra ).
Závěrem ještě podotknu-je smutné, že nás nad vodou drží mladší dorostenci jinak by prohry byly daleko vyšší.Je potřeba dát hlavy dohromady, Přestat se bát a dalšího soupeře, který je na tom tabulkově podobně jako my v dalším domácím utkání porazit.