Datum a místo narození:

9.6.1959 v Mladé Boleslavi

 

Přezdívka:

Deeska

 

Rodina a rodinný stav:

ženatý, manželka Věra, dcery Petra a Verča, vnuk Jakub

 

Bydliště:

Bělá pod Bezdězem

 

Povolání:

elektromechanik /dříve provozní elektrikář/

 

Vzdělání / vojna:

3 roky Odborné učiliště Škoda, předtím devět tříd základky

 

Životní cíl:

Nějak přežít

 

Záliby, kromě házené:

Sport aktivně i pasivně, tvrdý rock.

 

Hrál za Sokol Bělá v letech:

Nepamatuji se přesně odkdy, někdy kolem čtvrté třídy jsem začínal v rámci náboru Novinářský kalamář.

 

Bývalí spoluhráči v bělském dresu:

Těch bylo hodně, ze starších žáků a dorostu jsou napsaní níže, z mužů jich bylo hodně . V těch letech bylo i béčko mužů tak výčet hráčů by byl opravdu pestrý, a nerad bych na někoho zapomněl. V tu dobu jsme opravdu žili jen pro házenou, nic jiného nebylo, dnes když si na to vzpomenu, tak to bylo i na úkor rodiny. V týdnu v práci, odpoledne na hřišti za sokolovnou, o víkendech na mistrákách nebo na zájezdech….. To se jezdilo autobusem, všechny kategorie hráli v jednom městě, začínalo se hrát od osmi a končilo odpoledne. 

 

Hrál za oddíly:

Jen v Bělé /na vojnu narukoval na výběr do Písku, skončil jsem na střelnici v Mikulově. Krásná vojna.

 

Tvůj největší úspěch v házené:

Určitě když jsme si vybojovali dorosteneckou ligu, byla dobrá parta. 

 

Jak dlouho hraješ/hrál házenou:

Končil jsem jako hráč v r. 1994, chvilku jsem nic nedělal, pak jsem se ale začal plést do tréninků mužů. Začalo mě to bavit, od Honzy Urbana jsem se hodně naučil, pokračovalo to tedy s muži a někdy koncem dvacátého století jsem nakoukl i do výboru házené. Tam se postupně měnila generace pánové Cehák, Šanda, Kamler, Kudrnáč. Prvně jmenovaný mě pomalu připravoval na funkcionářskou činnost, tu jsem opravdu začal dělat a dělám dodnes. Mezitím jsem se vrátil k trénování, po úspěšném náboru ročníků 1998, 1999 a 2000 jsem některé kluky dotáhl přes minižáky a žactvo do mladšího dorostu. Tady musím napsat, že na to rád vzpomínám, kluci byli fajn a fungovala spolupráce i s rodiči atd.

 

První trenér: 

Myslím, že to byl Jan Urban. 

 

Na které trenéry rád vzpomínáš:

Zažil jsem J.Urbana, Z.Křížka, Jirku Bartoně i I.Tomana, který střídal přesně po 5-ti minutách ať ti to šlo, nebo nešlo.

 

Na které spoluhráče rád vzpomínáš:

Ze starších žáků a z dorosteneckých let : Ivan Zajac, Mirek Kaňka, Tomáš Křivánek, Vilda Kouba, Petr Kotek, Jirka Cehák, Vláďa Peška, Ivan Sova, Luboš Paulus, Petr Kuchta, Milan Kálecký ….s těmi jsem vlastně prošel všechny kategorie.

 

Na které utkání nejraději vzpomínáš:

Utkání o postup do dorostenecké ligy na Kladně, v půli jsme prohrávali o tři a nakonec o jednoho jsme byli nahoře.

 

Tvůj oblíbený post:

Nevím, jak jsem se dostal do brány, vždy jsem chtěl střílet góly.

 

Oblíbený soupeř:

Ten, který s námi prohrál.
 

Neoblíbený soupeř:

Ten, který s námi vyhrál.

 

Nejlepší hala/hřiště kde si hrál:

Za nás ještě moc hal nebylo, první byla snad v Jičíně, kde jsem hrál, v Nieder – Rodenu na zájezdu byla pěkná a venkovní hřiště s umělým povrchem v Železném Brodě. Ve Španělsku se hrálo i na keramických dlaždičkách ….