Narozen: 21.5.1940 v Bělé p. B.
Otec: Josef Kulda, hostinský U Lva v Bělé p. B.
Matka: Marie Kuldová, kuchařka
Manželka: Helena Kuldová-Slámová, 8.8.1944, prodavačka a poté 16 let vedoucí nábytku v Bělé p. B.
synové a dcery: Roman 1963, Jolana 1966, Libor 1975
vnoučata: Adam Kulda, Sabina Kuldová, Amálie Kuldová, Natálie Kuldová, Aleš Slobodzián, Vladimír Slobodzián
vzdělání: SPŠ Česká Lípa, obor strojní
koníčky a lásky: házená, rodina

 

Milan Kulda se narodil 21.5.194O v Bělé p. B., kde vychodil i základní školu. Narodil se v domě pod podloubím na náměstí kde rodiče měli restauraci U lva a kde prožil téměř celé mládí. Již od dětství měl kamaráda Ivana Dufka, se kterým i absolvoval základní školu i průmyslovku a stále byli přáteli po celý další život. Dále se přátelil samozřejmě se všemi hochy z házené, zejména s Karlem Urbanem a Jiřím Kudrnáčem, kteří byli jeho spolužáci. Házenou začal hrát již v základní škole a pokračoval v Sokole, kde patřil mezi nejmladší hráče, kteří vyrostli již jen na mezinárodní házené spolu s Řehůřkem, Kudrnáčem a Karlem Urbanem. Po ukončení Základní školy vystudoval Průmyslovou školu strojní v České Lípě. Po studiích dostal umístěnku do Elektráren Tisová.
Základní vojenskou službu absolvoval v Janovicích u tankového praporu, ale se zařazením u sportovní roty jako člen družstva házené Dukla Janovice účastníka 2.ligy, kde vlastně připravil půdu pro hráče Bělé p. B. a to Chadalíka, Malého, Ragina a Špringla, kteří tam přišli. Po skončení vojenské základní služby v 1962 se roku 1963 oženil s Helenou Slámovou, se kterou měl 3 děti a bydlel u rodičů manželky v Praze Bubenči až do roku 1964. Pracoval v Praze jako technik u podniku Škoda Plzeň.
Potom se však i s rodinou opět přestěhoval zpět do rodného města
kde opravoval dům maminky a přistavěl 1 patro v ulici Valdštýnská.
Pak v Družební ulici postavil vlastní dům.
Po přestěhování zpět do Bělé p. B. pracoval téměř 10 let jako technik v Papírnách. V házené od začátku nebyl zcela rozhodnut na kterém postu bude hrát. Střídavě startoval jak na spojce, tak i v brance Postupně začala převládat brankářská činnost, která se od roku 1964 stala dominantní! V brance byl představitelem postojového stylu a při jeho postavě byly všechny jeho zákroky ukázkové. Na hřišti patřil k těm, co nepřicházeli do konfliktu s rozhodčím ani soupeři, ale uznával jen vítězství a velice nerad prohrával. V mužstvu 2.ligy v období roků 1964 až 1967 patřil k základu tohoto kolektivu, který měl nejhorší umístění na 3. místě v tabulce a prakticky rozhodoval o tom kdo z této skupiny 2.ligy postoupí (Slavia, Náchod, Třeboň, Sez.Ústí, Bohemians, Sparta).
V roce 1985 se s rodinou přestěhoval do Doks, kde postavil nový rodinný dům a kde pracoval jako vedoucí v rekreačním zařízení. Jeho poslední pracovní místo bylo jako ředitel Městského podniku služeb v Doksech.
Zemřel 18.1.1994 ve svém domě v Doksech.

 

První vydání medailonku: 27.7.2007 - autor Jiří Bartoň